Klubové honičské zkoušky - Slezské Rudoltice
Po úspěšně zvládnutých barvářský zkouškách konaných letos v říjnu, jsem se inspirovala vyrazila s Dášenkou vstříc Klubovým honičským zkouškám konaným o víkendu 26. - 27. 11.2011 ve Slezských Rudolticích. V rámci mých časových možností jsme pilovali posledně "trošičku" podceněné disciplíny. V rámci přípravy jsme měli to štěstí, že týden před našim velkým víkendem se v naší blízkosti ve vojenském prostoru Libavá konaly taktéž honičské zkoušky, ale bohužel pro nás jen Klubové jagdteriérů. Po dohodě s pořadateli nám bylo umožněno vyzkoušet si disciplínu "ochota práce na černou zvěř" u jejich malé obůrky a taky získat pro mě důležité informace o průběhu těchto zkoušek. Já, jako naprostý začátečník se velice cením každé rady! Nebylo to porvé co se Dáša s prasetem v obůrce setkala,ale tuto zkušenost bylo potřeba oživit. Mile mě překvapila, měla obrovskou chuť pracovat, krásně hlásila pro mě neznámým hlubokým hlasem a k tomu okusovala bednění:-). Všichni přítomní mě ujišťovali, že tahle disciplína bude bez problémů a i já jsem odjížděla s pocitem, že tohle by opravdu nemusel být problém:-). Dnes se tomu musím pousmát, protože na zkouškách byl právě opak pravdou, ale to detailněji popíšu až níže. Najednou tady byla sobota ráno, já opět strašně nervózní a fena strašně natěšená, jsme vyrazily směr Polské příhraničí.
Na zkoušky přijelo celkem 6 foxteriérů, z toho 2 hladkosrstí, a z těch vše jsem já byla jediná žena - vůdce a Dáda jediná fena:-). Hned na začátek prvního dne byla připravena naháňka. Podle losu jsme šly hned v první leči, ale štěstí nám nepřálo a v leči bylo pouze pár kusů srnčího a nějaké kusy dančí zvěře. I přesto si natěšená Dášenka, jako zkušený lovec milující tento druh lovu, vedla výborně. ihned po vypuštění z vodítka začala zvěř aktovně hledat a za chvíli se mi úplně ztratila z dohledu. Za nedlouho jsem jislyšela jak žene a hlásí srnčí. Na zapískání se ke mě vrátila, jak je zvyklá z našich lovů. Potom už jsem ji moc neviděla, ale kolegové z leče ji viděli dokonce hnát dančí. Měla jsem radost, že má chuť pracovat a jak je poslušná, ale měla jsem tušení, že nepřítomnost černé v leči nevěstí nic dobrého. Po ukončení první leče jsem hned absolvovali vodění na řemeni, tentokrát jsme si daly záležet a výsledná známka 4! To mi udělalo velikou radost, protože jsme tuto disciplínu opravdu poctivě od minule trénovaly. Po pauze na svačinu jsme e všichni přemístili na místo konání 2.leče. My jsem bohužel museli zůstat v řadách střelců. Majitelé losů s vyššími číslo měli opravdu štěstí v leči byl opravdu dostatek, jak zvěře černé, tak i ostatních druhů, včetně námi zahlédnuté lišky. Tímto si jejich svěřenci splnili disciplínu ochotu práce na černé zvěři a nemuseli druhý den absolvovat pro nás nešťastnou obůrku. V sobotu se ještě zkoušel klid po výstřelu, který jsme opět absolvovaly bez ztráty bodu:-), dále klid na stanovišti ( pro mě do té doby absolutně neznámá disciplína ), která nám dělala velký problém, jelikož Dáša není zvyklá zůstávat na štontech, ale vždy pobíhá v leči. Toto bylo pro ni psychickým utrpením, ale na konec se známkou 2. Závěrem dne se zkoušelo odložení, které jsme sice doma usilovně trénovaly, ale Dáda byla tak nesoustředěná z výřadu, který se těsně před touto zkouškou konal a ještě k tomu jen kousíček vedle místa odložení, že nezůstala ležet, ale naštěstí jsem ji měla přivázanou, takže také za 2.
V neděli ráno nás čekala naše nešťastná obůrka, na které jsme bohužel na těchto zkouškách neobstáli! Šly jsme na řadu jako 3. Dáša byla nabuzená, kňučela nemohla se dočkat prasete, když slyšela psy před ní. Vypadalo to následovně, pustila jsem ji směrem k houštině a ne přímým směrem na obůrku. Chtěla jsem, aby si prase sama aktivně našla, což se taky bez chybičky a zaváhání stalo. Poté jen oběhla obůrku dokala, podívala se na zavřené prase a zavrtěla prutem. ( to už jsem věděla, že je to špatné, že se něco děje ) a potom nabrala směr a šla hledat jinam. Na povel se opět k obůrce vrátila,ale situace se opět opakovala. Nechápala jsem proč se pes takhle najednou chová? Nikdy předtím jsem tohle u ní neviděla. poté co na této disciplníně bohužel vypadl i poslední posuzovaný pes, jsem si to s ní šla znovu zkusit a temtokrát to vypadalo přesně jak má! Hlásila jak vyšinutá, obíhala kolem a hoblovala dřevěné bednění. Nezbylo než si říct: Ach jo! Je to jen málé zvíře a kdo ví co se mu ve chvílích naší zkoušky honilo hlavou, ale prase to uritě nebylo:-).
Každopádně musím říct,že i přes náš neúspěch se mi celá akce moc líbila. Už jen pro po dlouhé době krásné slunečné počasí, ještě hezčí přírodu a partu skvělých lidí nejen z řad foxteriérařů:-). Odjížděla jsem domů s pocitem zklamání z nepovedeného výkonu, ale zároveň nabitá spoustou nových a pro budoucí výcvik důležitých zkušeností! Opět mě i neúspěch natolik motivoval, že jsem chtěla jen na další honičské zkoušk nejlépe hned další týden. Bohužel, jsem pro letošek už žádné v žádném z terminových kalendářů nenašla:-(. Takže nezbývá než čekat na příští rok a mezitím pilně trénovat a společných lovech!
